Štítky

neděle 19. července 2015

2. rok na japanologii


Sice jsem nic nepsala po prvním roce japanologie, už je půlka července a měla bych dokončit články o WWOOFu, ale nejdřív přijdou mé dojmy z minulého školního roku.


Meido od Učidy Hjakkena
Po návratu z Japonska jsem se už tolik nebála mluvit o hodinách. Všeobecně jsem se začala mnohem víc snažit, protože moje výsledky nebyly takové, jaké bych si přála. Čtení v tramvaji jsem vyměnila za procvičování znaků a večery s knihou za večery s psaním příspěvků v japonštině na LANG-8. Měla jsem zapsaných také méně předmětů, jednak proto, že z volitelných japanologických předmětů mi chybělo jen umění, které neotevřeli. Nakonec jsem si tedy zapsala jen Čtení literárních textů s Tomášem Jurkovičem. Začali jsme s jednoduchými eseji od Murakamiho, nicméně pro druháky na začátku příliš jednoduché nebyli. Přípravou kraťoučkého textu tak, abych ho na hodině mohla vůbec přečíst a jakž takž přeložit, mi obvykle zabralo minimálně dvě hodiny. Když už jsem si říkala, že to docela jde, přišel letní semestr a s ním povídky od Kawabaty a Učidy Hjakkena. Poprvé jsem si zkusila překládat z japonštiny do češtiny, nejprve část Durarara novely, poté povídku Juki od Hjakkena. Snad se mi jednou podaří přeložit do češtiny celou knihu.






V říjnu jsem také začala pracovat jako kočičí chůva. (Ano, taková práce opravdu existuje.) Oficiálně jsem mě sice vzali už v červenci, ale v podstatě jsem stihla přes prázdniny pohlídat dvě kočky a pak odletěla do Japonska.
Až od října jsem poznala, co práce takové catsitterky. Sice to má své mouchy (třeba na Festival fantazie se asi nikdy nepodívám, protože je to v hlavní sezóně), ale jinak je to dream job. Jen si představte, že dostáváte zaplaceno za to, že hladíte kočky. (=^-ω-^=)





V letním semestru jsem musela skončit s korejštinou. Na první tři hodiny jsem se kvůli práci nedostala, a usoudila, že už to nestačím dohnat. V japonštině jsme se v té době dostali ke gramatice, kterou jsem neznala, moje angličtina byla na příšerné úrovni. Věděla jsem, že další jazyk navíc momentálně nezvládnu. Sice jsem za zimní zkoušku nedostala ani kredit, protože nemám splněnou i tu letní, ale ani to pro mě nebylo dostatečnou motivací. A co si budeme povídat, korejsky se nikdy nedomluvím tak, aby mi to k něčemu bylo. Bylo zajímavé poznat gramatický systém jiného jazyka z Asie a v korejském obchodě si teď přečtu, co mají napsáno ve složení. To je ale asi vše, k čemu mi tři semestry korejštiny byly.
Znovu se otevřel předmět Japonský film, Původně předmět na dva semestry, ze kterého se v průběhu let stal jednosemestrální. Třikrát se mi tím prodloužil seznam filmů ke shlédnutí (tituly jako Koala kačó nebo Godzilla vs. obří můra  si nemůžu nechat ujít).

Konečně jsem si koupila elektronický slovník a jsem z něj unešená. Sice se doteď učím, jak s ním pracovat, ale je skvělý i s tím málem, co umím. Úžasná věc. I když některá videa asi vynechám. Což nic nemění na tom, že se s denši džišo cítím tak nějak víc jako japanolog :D.






Jedna z nejhorších obálek, co jsem kdy viděla
Od února jsem se zúčastnila fantasy a sci-fi literárního workshopu Míly Lince. Zjistila jsem, co všechno dělám na psaní špatně a konečně dostala feedback od někoho, kdo se nebojí říct cokoliv a vidí i věci, kterých si jiní lidé nevšímají. Kromě práce na povídce, kterou jsme na workshop přinesli, jsme každý měsíc dostali nějaký zajímavý úkol. Nicméně jsem zjistila, že se psaní nevěnuji dost na to, abych dělala nějaké velké pokroky.
V únoru se také zformoval pražský čtenářský klub, do kterého jsem s nadšením začala chodit. Od té doby se uskutečnila sice jen dvě setkání, ale je stále aktivní. Konečně jsem si přečetla 451 stupňů fahrenheita. A pak také Chlapce v pruhovaném pyžamu. (I když ta mohla klidně mé pozornosti uniknout.) Protože mi připadalo, že mám málo času na čtení, vyměnila jsem znaky v tramvaji za knihy. A teď jsem se znaky pozadu. A vzhedem k tomu, že jsem minulý čtvrtek opustila knihovnu s deseti knihami v náručí, to jen tak nedoženu. Alespoň je polovina z toho od japonských autorů.






Postupně jsem přestala nosit lolitu do školy. Jednak jsem neměla dost času, jednak kočky čas od času něco roztrhnou drápkem, takže do práce v lolitě nemůžu. V prosinci jsem si udělala čas na Předvánoční sraz v Praze, ale z toho jsem moc nadšená nebyla. Na jaře se obnovily pražské lolita srazy, které byly mnohem příjemnější. Plánuji velký closet cleaning. Ne proto, chci úplně skončit s lolitou, jen mám pocit, že mám příliš mnoho věcí a nemám čas na to, abych ji nosila denně. しょうがない。Na druhou stranu mám rozešité tmavozelené šaty a ve skříni mi leží látka na jednu sukni. A stále toužím po šatech od Mary magdalene. Pekelně drahé, míry přizpůsobené Japonkám a navíc neposílají mimo Japonsko. Kéž bych si zamilovala značku, která je k vstřícnější ke gaidžin lolitám...
Moc bych se chtěla naučit lépe šít. Ale na to snad budu mít někdy v budoucnu čas.

čtvrtek 9. července 2015

365 days aroung me - 11. a 12. týden



Už mám sice dva měsíce zpoždění a občas za den nic nevyfotím, nicméně ještě tenhle projekt nechci zahazovat. Květnové fotky:




3.5.
Už kvetou stromy


4.5.
Liščí invaze
5.5.
Na Animefest jsem nejela, ale alespoň za mnou přijel plakát od Luluseason 

6.5.
Zastavil mě nějaký pán a dal mi příšerně sladké sušenky.

7.5.
Zase jídlo. Palačinky z after party k literárnímu workshopu

8.5.
A ještě jídlo. Kokosový zákusek od Votre plaisir plněný ananasem

9.5.
Zkouškové se blíží, tak jsem vytáhla tu nejtlustčí knihu, co mám po ruce


10.5.
Zase nějaké kvetoucí stromy

11.5.
Znaky už mi začínají růst přes hlavu

12.5.
Dostala se ke mě cena útěchy za Benron taikai

13.5.
Modro černá flower crown

14.5.
Houbičky někde u Karlova náměstí



15.5.
Máme králíky


16.5.
Ještě pořád kvetou


17.5.
Citronová s mátou. Odměna za vydařenou zkoušku.
18.5.
Přítel mi dovezl knihu od mého milovaného Borise Viana
(a ta obálka mě děsí) 

21.5.
Můj salát z mrkve a kedlubny a něco, co si koupila Hell ze Zažij Vietnam

22.5.
Voda, které můžete věřit. Od Veolii. Haha.

23.5.
Skvělé představení v divadle na druhém konci Prahy
24.5.
Strážní ohně ve Stromovce
25.5.
Pořád něco kvete
26.5.
Je fajn mít Dejvické divadlo o ulici dál, i když zrovna nehraje


29.5.
Našemu oznámení můžete věřit


úterý 19. května 2015

365 days around me - 9. a 10. týden

Krásné odpoledne přeji,

jsem sice ve skluzu, nicméně fotím, jen to nestíhám zveřejňovat >_< Zde jsou fotky za předchozí dva týdny.

18.4.
Naklíčená čočka

19.4.
Výlet k Vaňovským vodopádům

20.4.
Ovečky, co máme kousek za domem

21.4.
Opuštěný dudlík

22.4.
Povídka, kterou jsem se pokoušela přeložit

23.4.
Z návštěvy korejského obchodu

24.4.
Umělé jídlo v česko-japonské společnosti

25.4.
Pokus o melonpan

26.4.
Kinako

27.4.
Z posezení s vyučujícím v Kolowratu

28.4.
Překrásné konvičky v Modrém slonovi

29.4.
Maličká cukrárna/kavárna na Letné
30.4.
Kvetoucí stromy u ČVUTu

1.5.
Onigiri na Řípu se spolužáky a skupinkou Japonců


2.5.
Blížící se zkouškové

středa 29. dubna 2015

Anko pasta - recept


Zdravím!

O víkendu jsem opět připravovala anko pastu, a rozhodla se s vámi podělit o recept.
Anko jsem měla příležitost dělat i v Japonsku, nicméně fazole byly čerstvé a prakticky se jen daly do hrnce vařit a zhruba po dvou hodinách se přidalo trochu cukru. Tenhle postup je trochu komplikovanější.

potřebujete:
  • 200 gramů azuki 
  • 50 - 200 gramů bílého cukru
  • špetku soli 


Fazole propláchneme a namočíme přes noc (minimálně na 12 hodin)


Ráno vodu slijeme, znovu fazole propláchneme a přemístíme do hrnce. Zalijeme studenou vodou a přivedeme k varu. Jakmile voda začne vřít, vypneme a necháme chvíli stát. Pak vodu opět slijeme a přidáme čerstvou. Hladina by měla sahat zhruba palec nad fazole.


Znovu přivedeme vodu k varu, pak stáhneme na nejmenší plamen a necháme pod pokličkou vařit. Bude trvat zhruba hodinu a půl, než se azuki uvaří. Občas je zkontroluje a pokud voda nezakrývá fazole, trochu přilijte. 


Fazolky po uvaření trochu ztratí barvu a některé puknou. Když máte pocit, že už jsou hotové, proveďte jednoduchý test - zmáčkněte jednu mezi prsty - měla by se snadno rozpadnout.


Zvyšte plamen na maximum a začněte po částech přidávat cukr. Zde hodně záleží na tom, jak moc sladkou pastu chcete. Většina receptů uvádí stejné množství cukru na fazole v suchém stavu, nicméně mě přijde anko dost sladké i s poloviční dávkou cukru. Japonka, u které jsem pomáhala pastu připravovat, ho tam také dávala mnohem méně.
 Pokud se vám pasta zdá moc řídká, míchejte, dokud se neodpaří dost vody. Nakonec přidejte špetku soli a máte hotovo.
Pokud vám vadí v pastě celé fazole, stačí je rozmixovat tyčovým mixérem.




A kam s  anko pastou?

Vedle japonských sladkostí ji můžete přidat třeba do brownies, případně ji můžete zamrazit pro pozdější použití.

Já jsem se tentokrát rozhodla pro anpan z žitné mouky. 
Popraskanosti si nevšímejte, chutnal skvěle.



úterý 28. dubna 2015

365 days around me - 7. a 8. týden

Krásné odpoledne přeji,

zde jsou fotky z dalších dvou týdnů~
27.3.
Sherlock lolita, téměř dokončená

28.3.
Paella ze sea food festivalu

29.3.


30.3.
Výtah s originálním pořadí čísel

31.3.
Rozkvétající strom kdesi v Praze
 1.4. - 4.4. mě sklátila nějaká strašná choroba a nevyfotila jsem absolutně nic~

5.4.
Keramický pásovec


6.4.
Velikonoce v Horoměřicích

7.4.
Nová stanice metra

8.4.
Nástěnka pro Dálný východ

9.4.
Na lavicích v Celetné je spousta ošklivých
čmáranic a náhodných znaků, ale občas
se tam objeví i něco pěkného

10.4.
Strašidelná dětská hlava kdesi v Praze
11.4.
Kavárna na Anime Jikanu (Dorajaki, miso sušenky
 a mačča kuličky jsou mé dílo ^_^)

12.4.
Stejná učebna v Celetné

13.4.
Už rozkvetl i čajovník


14.4.
Čaj z podbělu



15.4.
Úžasný kočičí polštář :3

16.4.
Toulavá kočka, kterou chodím občas krmit

17.4.
Stromovka

Co děláte vy? Užíváte si jarní počasí?