středa 4. června 2014

Chystané přednášky


Zdravím vás!
V rámci prokrastinace se učím věci, ze kterých nemám zkoušky, případně připravuji přednášky na nadcházející cony.
Pořád trpím tím pocitem, že bych měla předávat své japanologické znalosti ostatním otaku. Doufám, že se do konce roku alespoň částečně zbavím strachu z mluvení před lidmi >_<.
Japanologie mi otevírá dveře k mnoha přednáškám, ale není to tak, že jen použiji to, co nám řekli ve škole, a jinak nemusím hnout ani prstem. Spíš mám díky škole  přístup do skvělé knihovny, k více zdrojům a podobně.

Advík:

1. Odívání ve starém Japonsku
2. Odívání v předmoderním a moderním Japonsku
- jednak jsem psala seminárku na téma Odívání v době Meidži, jednak sem konečně sehnala Dějiny odívání od Winkelhoferové (asi nejdražší kniha, co jsem kdy koupila :D)
- jedna přednáška, rozdělená na dvě/ jen s větrací přestávkou
Anotace: Přesuňme se z bláznivých ulic Harajuku na chvíli do starého Japonska, kde se nosilo nekonečné množství vrstev kimon, ženy si černily zuby a vyholovaly obočí.
nenávidím anotace. Vždycky napíšu jednu větu a pak už nevím. Nevystihuje to název dost? urgh

Náhodný obrázek, ke kterému vám vůbec nic neřeknu. 


Zkouškové outfity & nové šaty


Zdravím ^_^

První je z minulého úterý, kdy jsem měla dvě zkoušky v jeden den. Ráno jsem se opravdu cítila hrozně, tak jsem se rozhodla, že si alespoň vezmu něco hezkého na sebe. Dopolední test z Japonského umění dopadl výborně, a pak už jsem se jen přesvědčovala, že mě naše sensei na konverzaci neukousne. Přirozeně jsem čekala, že se mě na tu sukni zeptá, byla jsem ale tak nervózní, že jsem toho ze sebe stejně moc nedostala. 
Útržek z rozhovoru, aneb jak můj plán na větu "Tuhle sukni jsem koupila od kamarádky, která se rozhodla, že už ji nebude nosit" naprosto ztroskotal.
"Krásná sukně, tu jste si taky šila."
"Ne ne, tu jsem koupila od kamarádky."
"Aha, a ta jí šila."
"Ne, ta jí koupila na internetu."
 Uf. 
Odpoledne jsem se jen narychlo vyfotila a šla se učit na test ze znaků. Proč se proboha muselo Japonsko tenkrát setkat zrovna s čínským písmem >_<. 

Obličej po dvou zkouškách si zajisté představit umíte :D

neděle 18. května 2014

Restaurant day Prague

Přeji pěkný den! ^_^

V sobotu jsme se s Nami byli podívat na  Restaurant day,  což je akce, kde si kdokoliv může vyzkoušet, jaké to je, mít vlastní restauraci. Probíhá po celé Praze a dalších městech (k mému překvapení i v Ústí). Normálně bych tam asi nešla (vzhledem k tomu, že mám od pondělí zkouškové), ale pak jsem narazila na letáček na stánek s japonskými sladkostmi a bylo rozhodnuto :D.

Stále se snažím psát i něco v angličtině. Bylo by to mnohem jednodušší bez toho, ale ráda bych dodržela alespoň něco, pro co jsem se rozhodla. Také jsem koukala, že polovina náhodných návštěvníků je z USA a Ruska :D. Pokud mi někdo opraví chybu, budu moc ráda, hejty mažu ^^.

Hello my dear readers! ^_^
I´ve attented Restaurant day at Prague on Saturday. The main reason was a stall with japanese sweets :3.

Stánek při otevření

středa 14. května 2014

Animefest 2014


Třikrát jsem si říkala "příští rok určitě pojedu na Animefest". Dvakrát jsem nejela proto, že jsem se děsila jet až do Brna (+ jet vlakem tak dlouho se mi také nechtělo), neměla bych u koho přespat a s tím, kolik peněz stojí cesta, jsem nechtěla platit ještě za kolej.Když už jsem se odhodlala, že určitě pojedu, přišly maturity, Animefest byl tedy opět odložen.
Jelikož okolnosti byly letos více než příznivé (až tedy na úterní zkoušku, na kterou jsem se v průběhu pokoušela učit).


Popisovat celý Animefest je zbytečné, jednak se najde stovky lepších článků, jednak se mi nechce moc vymýšlet, co jsem kdy dělala. Shrnu to tedy v pár bodech:
  • Svoje fotky nemám. Našla jsem jednu, kde jsem se tvářila tak strašně, že jsem měla chuť začít nosit roušku a už nikdy ji nesundat
  • Díky zmatkům s odjezdem v kombinaci s mojí šikovností jsem doma zapomněla inkartu a halenku, kterou jsem měla předat jedné slečně. V Brně jsem si pak uvědomila, že si mé krásné paraplíčko vesele jede v zavazadlovém prostoru až někam do Vídně. To zčásti způsobilo mou špatnou náladu a pokud to někoho zasáhlo, ať už ošklivým slovem nebo propalujícím pohledem, velmi se omlouvám. ^^´
  • Všechno je veliké. Všude jsou lidi. A všechno vypadá tak nějak víc profesionálně. Nevím, jestli je to těmi prostory, nebo tím, že je to můj první Animefest (a tím pádem má v sobě něco kouzelného), ale já byla naprosto unesená.  
  • Díky tomu, že jsme špatně vyčetly čas z programu, jsme se dostaly na Q & A panel se Zombiesmile. Byla naprosto úžasná, milá, sympatická a vzbudila ve mě touhu zase aktivněji kreslit (uvidíme, jak dlouho mi to vydrží). A protože nemám žádné fotky, alespoň sem vystavím jednu z jejích nádherných děl. 



  • Fronty. Nekonečné fronty. Víc není potřeba dodávat. Čekání na cosplay soutěž jsme rovnou vzdaly. 
  • Fronta na Nagat, o které už se píšou legendy. Někdo se mi snažil prorvat loket skrz žaludek a nemohla jsem dýchat, ale stálo to za to. 
  • Učit se dá i ve frontě na jednotlivé přednášky. Trochu. Jen nevím, jestli jsem tu zkoušku opravdu dala~
  • Druhý Q&A panel byl s Miyuli, který jsme stihly celý :3 Její arty jsou nádherné a je mi moc líto, že jsem neměla dost peněz na to, abych si od ní koupila nějaký plakát



V pondělí jsem měla festovní kocovinu, což se u mě projevuje únavou, naprostou nechutí dělat něco jiného než koukat na seriály, kreslit si nebo projíždět tumblr. A šílenou bolestí hlavy. Přitom jsem spala asi tolik jako tři průměrní návštěvníci conů dohromady :D. 

Od Vrány a Anko jsem si koupila dvě krásné sukně :3


A zde jsou moje a Yukiiny šaty, které nám konečně dorazily. Jsou neskutečně zmačkané a skutečně nevím, kdy je ve zkouškovém stihnu vyžehlit, ale snad se mi podaří to udělat co nejdřív~










čtvrtek 24. dubna 2014

Anko pasta a dorajaki~

Přeji pěkný den ^__^

Před dvěma týdny jsem měla možnost ochutnat anpan, což je takový bochánek naplněný sladkou fazolovou pastou, a to mi připomnělo, že už jsem se jí dlouho chystala udělat. Pasta se z fazolí azuki, které se dají koupit i v běžných obchodech se zdravou výživou. Chuť to má velmi zvláštní, ale já ji mám moc ráda :3. 
O víkendu jsem se stavila v obchůdku se zdravou výživou a koupila jsem si dva balíčky azuki. 
Postupovala jsem podle tohoto receptu, který je částečně přeložen zde. 
Když jsem si recept našla poprvé, jen jsem ho projela, jestli to zvládnu. V hlavě mi pak zůstalo, že potřebuji 800 gramů fazolí, a protože balíčky byly po 500 gramech, koupila jsem hned dva a večer je hned dala namočit. Až druhý den jsem zjistila, že potřebuji 250 gramů, a z toho mi následně vznikne těch 800 >_<. Rozhodla jsem se tedy udělat cubuan (jen rozvařená verze, kde jsou  občas vidět jednotlivé fazolky) i kóšian (rozmělněná verze).  


Vařící se fazole a hotová pasta (cubuan)

Cukru jsem přidala asi o polovinu méně, než je v dávkování, protože už  se mi to zdálo sladké až moc. Výsledná pasta je trochu našedlejší, než v původním receptu, ale mé fazole také neměly tak nádherně jasnou barvu (takže to není ani trochu moje chyba :D). Trochu jsem si nechala stranou a zbytkem jsem naplnila mrazák. 

Druhý den jsem se pustila do dorajaki. Jde o roztomilé lívanečky, které se slepují k sobě právě fazolovou pastou (spousta lidí je ale raději slepuje nutelou :D ). Narozdíl od těch našich se do nich nepřidává mléko. Je v nich navíc med a smaží se úplně bez oleje (proto mají tak krásný jednolitý povrch :3).  Postupovala jsem podle nějakého receptu na youtube.




Na náplň se celá rodina dívala podezřívavě a říct, že jsou vevnitř sladké fazole, moc nepomohlo. Odteď říkám, že je vevnitř "taková sladká japonská pasta" a o fazolích vůbec mluvit nebudu :D . 

Měli jste někdy anko nebo dorajaki? Chutnalo vám to? ^_^

úterý 15. dubna 2014

First spring outfit & new handmade dress

Přeji pěkný den (✿´‿`)

Ačkoliv lolitu nosím téměř denně, málokdy se mi podaří to to také zdokumentovat. V sobotu jsem se šla podívat na soutěž v japonském přednesu Nihongo benron taikai. Byla jsem se podívat na kamarádku a spolužačku, které se účastnily a také jsem chtěla slyšet, jak mluví ostatní Češi japonsky. Trochu jsem zalitovala, že jsem se také nezúčastnila, protože pokud budu chtít jít příští rok, budu už muset do pokročilé kategorie. Na druhou stranu s mojí nervozitou bych z toho měla akorát stres. Potěšilo mě, že na místě byl anpan a meronpan z japonské pekárny, kterou už jsem dlouho chtěla navštívit :3.
Vzala jsem si sukni s kříži, kterou mám moc ráda, ale běžně ji nenosím, protože je kvůli kosticím trochu nepohodlná a navíc mi musí vždy někdo pomáhat se šněrováním. Po skončení jsem se šla s přítelem vyfotit a kupodivu se nějaká fotka trochu povedla~


Jelikož moje angličtina je stále horší a horší (kdybych alespoň mohla říct, že mi jde korejština >_<), rozhodla jsem se psát krátké články i v angličtině. Budu doufat, že se mi trochu zlepší angličtina. Nebo se alespoň nebude dál horšit -_-.

Hello my dear readers (✿´‿`)

I finally managed to take a photo of one of my daily outfits. I went to watch contest in japanese recitation Nihongo benron taikai. I went to see my friend and classmate and I also wanted to hear how can other people speak.
I´ve decided to wear high waist skirt with crosses, which I really like, but I don´t wear it very often because it´s not very comfortable.~


neděle 16. března 2014

Co čtu- leden a únor

Zdravím,

abych to tu poněkud oživila, rozhodla jsem se vytvořit rubriku Co čtu, kam budu každý měsíc nebo dva psát, co jsem přečetla. Snad mi alespoň tohle nějaký čas vydrží~

Během zkouškového a po něm jsem toho přečetla překvapivě hodně, takže dnes to bude jen výběr knih, které mě nejvíc zaujaly. ^_^


David Mitchell- Hybatelé
po téhle knize jsem sáhla náhodou, když jsem procházela knihovnou a přemýšlela, co bych si mohla půjčit, aniž bych musela čekat na donesení ze skladu. Protože Atlas mraků se mi moc líbil (a to jak v knižní, tak ve filmové podobě, což se mi často nestává), sáhla jsem po Hybatelích a byla jsem naprosto unesená. Hybatelé se skládají z několika příběhů z různých míst (Okinawa, Tokio, Hongkong, Mongolsko, Londýn...), které jsou určitým způsobem propojeny, ať už příbuznými nebo známými postav, telefonním hovorem, náhodným setkáním nebo stejnými větami. Každý příběh je sám o sobě zajímavý, ale ta propojení (které nepůsobí ani trochu násilně) vedou knihu k dokonalosti.