Štítky

pátek 17. dubna 2015

Dobrovolničení v Japonsku - první dny

Krásný večer přeji,

po krátkém úvodu přináším první článek o WWOOFingu.

Moje první farma v Rankoši byla na překrásném místě - všude okolo lesy, hory, louky... a údajně i spousta medvědů.

Šlo o jednu z větších farem, takže přijímali několik dobrovolníků najednou. Se mnou přijel z nádraží mladík z Číny, který pracoval na farmách po celém Japonsku a fotil překrásné fotky noční oblohy.

Farma v noci

...a ve dne

365 days around me - 5. a 6. týden





15.3.
Letáček z Eigasaie



16.3.
po dlouhé době jsem kreslila s vodou roztíratelnými pastelkami
18.3.
První překlad s denši džišo


19.3.
Lidé z rodu Nire, už tu knihu čtu asi dva měsíce

20.3.
Přijela jsem domů ležet a číst

21.3.
Vegan cookies z cizrny

22.3.
Sedmikrásky a pan Watanabe

23.3.
Ovesná kaše s jablky a ořechy

24.4.
Rozkvétající zlatý déšť

25.4.
Street art, kočička a trepka velká

26.4.
První pampeliška
27.4.
Sherlock lolita

28.4.
Opožděný dárek k narozeninám a kostlivcova ruka




pátek 20. března 2015

365 days around me - 3. a 4. týden




 Krásný den přeji,

přináším fotky z posledních dvou týdnů ~


1.3.
muffiny z pohankové mouky se skořicí

2.3.
Latté ve Starbucs s japonským známým,

3.3.
Znaky znaky znaky

4.3.
Pozdní dárek k Vánocům

5.3.
Letáček od Greenpeace. Jako bych měla peníze na ryby

6.3.

7.3.
Strom na Náměstí Míru

8.3.
Makronka z Votre plaisir

9.3.
Dva opuštěné marshmallows

10.3.
A opuštěný stromeček

11.3.
Celty přestala jezdit na motorce a začala dělat jógy

12.3.
Nákup z country life

13.3.
Konečně mi dorazil elektronický slovník :3

14.3.
Jak česká pošta doručuje balíky - když se nevejde, dají ho na schránky

středa 18. března 2015

Dobrovolničení v Japonsku - úvod


Zdravím! ^__^

Už je to skoro sedm měsíců, co jsem se vydala do Japonska, abych tam za jídlo a přespání pracovala na farmách.

Do Japonska chci už několik let, ačkoliv důvody se postupem času z "chci do Japonska, i když nevím pořádně proč a kam" změnilo na konkrétnější plány. . Dlouhou dobu to pro mě bylo tak nereálné, že
jsem o tom ani nepřemýšlela. Jednou dostanu stipendium, možná, nebo si na to vydělám...jednou.

Na vánočním lolita srazu jsem se od Tsal dozvěděla o WWOOF - World Wide Opportunities on Organic Farms. Tahle organizace funguje po celém světě, ale v Japonsku je poněkud speciální, některé hostitelské rodiny mají místo farmy třeba penzion, případně může člověk skončit i jako poloviční au-pair (můj případ. Japonské děti jsou hlučné, ufňukané a absolutně nevychované. Ale o tom až později.)

***

neděle 1. března 2015

365 day around me - 1. a 2. týden


Zdravím vás!

Poslední půlrok byl pro mě poněkud hektický, nicméně jsem si řekla, že když už jsem blog jednou založila, mohla bych ho také využívat. Mám rozepsaných několik článků o svém měsíčním pobytu v Japonsku, ale kombinace škola/brigáda/vánoční dárky/ještě víc školy a brigády mě zaměstnaly natolik, že jsem nestihla publikovat absolutně nic.

Také mám všeobecně problém s tím, že se pro něco nadchnu, chvíli na té věci nadšeně dělám, a pak to téměř opustím. Po čase se k tomu zase plná nadšení vrátím, a za chvíli to opět nechám být. Tohle naštěstí neplatí pro Japonsko (jinak bych už asi nestudovala). Ale jakmile jde o cokoliv jiného - šití, kreslení, psaní blogu, tak u toho dlouho nevydržím. Tuhle vlastnost jsem u sebe příliš dlouho přehlížela a na jednu stranu - proč nedělat to, co zrovna v danou chvíli dělat chci? A na tu druhou - takhle se budu jen těžko v něčem zlepšovat. Nehledě na to, že blog, na kterém přibude za rok pár příspěvků, a ještě k tomu velmi nepravidelně, bych číst nechtěla. Abych se ale dostala k jádru věci - teď se budu chvíli snažit přispívat sem, a komentovat blogy, které pravidelně čtu. To je můj druhý problém, neustálý pocit, že můj komentář nikoho nezajímá...Jak dlouho mi to vydrží, teď nedokážu říct, ale budu se snažit.

A teď už opravdu k věci - minulý rok jsem na různých blozích zahlédla projekt 365 days around me- každý den vyfotit jednu fotku.
Řekla jsem si, že to s následujícím rokem vyzkouším, ale narazila jsem na jeden zásadní problém - Nový rok pro mě lednem rozhodně nezačíná. Brigádu jsem měla na silvestra stejně jako na Nový rok, blížilo se zkouškové a zima byla pořád stejná.

Pár ukázek z toho, co jsem vyfotila:



Sušenky s pastou miso a ovesnými vločkami.

Tající sníh na poli za naším domem. V dálce můj drahý pes, který si vesele hrabe a předstírá, že moje volání neslyší.


Šio rámen z Ramen Bar Kitchen. Drahý, ale výborný (a chutná i Japoncům)


Nicméně, fotit jsem pak přeci jen začala - přibližně od Čínského Nového roku. Polovina února je sice ještě pořád studená a zamračená, ale jaro už je přeci jen blíž (a také je po zkouškách). Od 18. února jsem tedy začala pravidelně pořizovat fotky a zjistila, že mě to baví (hlavně si je zpětně procházet.) Mám tendenci často nevnímat svět kolem sebe a fakt, že chci každý den vyfotit něco zajímavého, mě učí si všímat i maličkostí, co se mi za den stanou.


18.2.
Skoro dva měsíce po Vánocích a teprve teď někdo vyhazuje vánoční stromky

19.2.
Mátový čaj na prvním srazu pražského čtenářského klubu.
Snad poprvé jsem mohla ve větší skupině mluvit o knihách,
a bylo to úžasné (*^▽^*)

20.2.
Krásný bílý pes, který na mě vždycky štěká při cestě do práce.

21.2.
Pletení věnečků (hotový nicméně nemám ani jeden, došly kytičky)
22.2.
Krátký výlet do lesa, když mi ujel autobus a další jel až za hodinu.

23.2.
Ovoce v korejském obchodě, které už je tam tři týdny a vypadá pořád stejně.

24.2.
Můj první candy exchange se slečnou ze Švédska.
Doufala jsem v něco s mumínky, ale i tak jsem byla nadšená.
o(^▽^)o

26.2.
Literární kavárna a výběrové knihkupectví na Hradčanské.
Skvělý způsob, jak nalákat zákazníky.

27.2.
Už kvetou kočičky, tak je u nás někdo prostě musel natrhat.




28.2.
Z víkendové procházky. Chtěla jsem si vyfotit rašící devětsil,
ale pak jsem našla lebku nabodnutou na strom a dětskou lyži, 
která se válela u potoka (spolu s dalšími odhozenými věcmi) 


Jak se stavíte k podobných projektům? Vydržíte u nich, nebo to po pár měsících opustíte? 

neděle 18. května 2014

Restaurant day- japonská cukrárna

Přeji pěkný den! ^_^

V sobotu jsme se s Nami byli podívat na  Restaurant day,  což je akce, kde si kdokoliv může vyzkoušet, jaké to je, mít vlastní restauraci. Probíhá po celé Praze a dalších městech (k mému překvapení i v Ústí). Normálně bych tam asi nešla (vzhledem k tomu, že mám od pondělí zkouškové), ale pak jsem narazila na letáček na stánek s japonskými sladkostmi a bylo rozhodnuto :D.


Stánek při otevření

středa 14. května 2014

Animefest 2014


Třikrát jsem si říkala "příští rok určitě pojedu na Animefest". Dvakrát jsem nejela proto, že jsem se děsila jet až do Brna, neměla bych u koho přespat a s tím, kolik peněz stojí cesta, jsem nechtěla platit ještě za kolej.Když už jsem se odhodlala, že určitě pojedu, přišly maturity, Animefest byl tedy opět odložen.
Jelikož okolnosti byly letos více než příznivé (až tedy na úterní zkoušku, na kterou jsem se v průběhu pokoušela učit), rozhodla jsem se konečně Animefest navštívit.


Popisovat celý Animefest je zbytečné, jednak se najde stovky lepších článků, jednak se mi nechce moc vymýšlet, co jsem kdy dělala. Shrnu to tedy v pár bodech:
  • Svoje fotky nemám. Našla jsem jednu, kde jsem se tvářila tak strašně, že jsem měla chuť začít nosit roušku a už nikdy ji nesundat
  • Díky zmatkům s odjezdem v kombinaci s mojí šikovností jsem doma zapomněla inkartu a halenku, kterou jsem měla předat jedné slečně. V Brně jsem si pak uvědomila, že si mé krásné paraplíčko vesele jede v zavazadlovém prostoru až někam do Vídně. To zčásti způsobilo mou špatnou náladu a pokud to někoho zasáhlo, ať už ošklivým slovem nebo propalujícím pohledem, velmi se omlouvám. ^^´
  • Všechno je veliké. A  vypadá tak nějak víc... profesionálně. Nevím, jestli je to těmi prostory, nebo tím, že je to můj první Animefest (a tím pádem má v sobě něco kouzelného), ale já byla naprosto unesená.  
  • Díky tomu, že jsme špatně vyčetly čas z programu, jsme se dostaly na Q & A panel se Zombiesmile. Byla naprosto úžasná, milá, sympatická a vzbudila ve mě touhu zase aktivněji kreslit (uvidíme, jak dlouho mi to vydrží). A protože nemám žádné fotky, alespoň sem vystavím jednu z jejích nádherných děl. 



  • Fronty. Nekonečné fronty. Víc není potřeba dodávat. Čekání na cosplay soutěž jsme rovnou vzdaly. 
  • Fronta na Nagat, o které už se píší legendy. Někdo se mi snažil prorvat loket skrz žaludek a nemohla jsem dýchat, ale stálo to za to. 
  • Učit se dá i ve frontě na jednotlivé přednášky. Trochu. Jen nevím, jestli jsem tu zkoušku opravdu dala~
  • Druhý Q&A panel byl s Miyuli, který jsme stihly celý :3 Její arty jsou nádherné a je mi moc líto, že jsem neměla dost peněz na to, abych si od ní koupila nějaký plakát



V pondělí jsem měla festovní kocovinu, což se u mě projevuje únavou, naprostou nechutí dělat něco jiného než koukat na seriály, kreslit si nebo projíždět tumblr. A šílenou bolestí hlavy. Přitom jsem spala asi tolik jako tři průměrní návštěvníci conů dohromady. 

Od Vrány a Anko jsem si koupila dvě krásné sukně :3


A zde jsou moje a Yukiiny šaty, které nám konečně dorazily. Jsou neskutečně zmačkané a skutečně nevím, kdy je ve zkouškovém stihnu vyžehlit, ale snad se mi podaří to udělat co nejdřív~